Pouštní růže

 Člověk potkává v životě mnoho lidí. Mnoho různých povah a charakterů. Jedni, většinou jsou to extroverti, jsou mezi ostatními všeobecně oblíbení. Mají často zvláštní charisma, kamkoli přijdou vyzařují jakousi pozitivní energii, jsou nezřídka zábavní a veselí. Snadno navazují přátelství a osobní vztahy. Jejich osobní život bývá svázán s někým jiným, ke komu chtějí patřit. Ti charakterově silnější někdy sváží svoji existenci s někým jiným i na celý život. Možná jako protiváhu k jejich košatému životu kolem nich. Ti slabší jedinci z nich se naopak stále přimykají a odmykají k dalším a dalším partnerům. Možná jenom proto, že mají tu možnost. Život extrovertů se podobá rozkvetlé a voňavé růži uprostřed nádherné zahrádky.

Potom existují introverti. Jsou většinou přemýšliví a ponoření tak trochu do sebe. Část z nich se snaží vypadat a hrát v životě roli těch zábavných a oblíbených. Ale nebývá to ono, nějak jim chybí to charisma. Druhá část z nich žije svůj život tak trochu osaměle, jsou smířeni se svým osudem. Připomínají pouštní růži, která musí o svůj život a svoji krásu stále a tvrdě bojovat. Za to však dostanou v životě možnost svoje hodnoty, charakter a morálku postupně vybrušovat jako vzácný diamant. Jejich pouto k jinému blízkému člověku, pokud se jim ho podaří najít, bývá zpravidla silné a trvalé. Až dnes si uvědomuji, že právě mezi nimi jsem potkal mnoho opravdu zajímavých a hodnotných lidí.

Velkou část svého života jsem se naivně domníval, že mým údělem je stát se voňavou růží v rozkvetlé zahrádce, prodrat se ke slunci, vláze a k úrodné půdě. Až ve druhé půlce života jsem začínal chápat krásu, sílu a zvláštní hodnotu pouštních růží. A začínal jsem si i těchto osamocených, ale krásných květů víc všímat.

Vy všechny pouštní růže, které jsem ve svém životě potkal, máte dnes moji hlubokou úctu a obdiv.