Kinetika rtů

  Mám takovou úchylku. Líbí se mi ženské rty. A to opravdu ne proto, abych je mohl často, dlouhodobě a opakovaně zblízka zkoumat. Prostě se mi líbí. Rád se na ně dívám a rád pozoruji jejich pohyby. Dokonce jsem možná vymyslel pro tu svoji úchylku i odborný název. Kinetický retař.

Ale pozor. Neříkám, že se mi vždycky líbí, co ty ženské rty říkají. Takový magor opravdu nejsem. Snažím se svoji libůstku vnímat pokud možno potichu. Ono je to těžké. Ženské rty se málokdy pohybují potichu. Musíte si proto vytvořit akustický filtr. Pak je to hezké.

Ale abyste si nemysleli, že jsem úplný šílenec. Některé typy rtů se mi naopak nelíbí. Jsou to takové ty uměle nafouknuté balóny. Co se už ani nemohou samovolně pohybovat. Navíc jsem přesvědčen, že takové obludné rty nafouklo nepřirozeně veliké ego. U žen to jde do rtů. Mužům takové ego zpravidla nafukuje svaly. Což alespoň na první pohled nepůsobí tak arogantně.

Ale zpátky k mojí radosti. Některé ženské rty jsou opravdu nádherné. Zvlášť, když se začnou pohybovat. To se vznáším. Mám nutkání rozevřít plášť svojí duše a důkladně je prozkoumat. Ještě jsem to nikdy neudělal. Co kdyby se to dotyčné nelíbilo? Mohla by mi přitom poškodit můj akustický filtr.

Těch opravdu výjimečných ženských rtů není mnoho. Člověk se s nimi potká jenom občas. Ale i většina ostatních rtů je krásná a u žen se mi opravdu líbí.

A musím také uznat, že i mnoho jiných ženských krás mě často potěší. Vlastně stejně tak, jako ty jejich rty.