Hudební ráno

 Jako každé ráno, jel jsem i včera do zaměstnání městskou hromadnou dopravou. Většina mých spolucestujících se teprve cestou probouzela do nového dne. Ne však všichni. Náhle jsem zaregistroval podivný zvuk, který ke každodenní cestě jaksi nepatřil. Š!D!SSS... Š!D!SSS... Š!D!SSS... V první chvíli to vypadalo jako závada na vozidle. Ale ne. Na vedlejším sedadle seděl mladík se špunty v uších a se šňůrkami končícími kdesi v jeho kapse.

Š!D!SSS... Š!D!SSS... Š!D!SSS...

Mladíkova tvář odráží blazeovanou soustředěnost. Zřejmě prožívá ranní hudební extázi. Já ostatně s ním. Š!D!SSS... Š!D!SSS... Š!D!SSS...

Přesto mám pocit, že jsem o mnoho tónů jaksi ochuzen. Vzdálenost mého ucha je evidentně příliš velká od tak malého, i když důrazného zdroje signálu. Š!D!SSS... Š!D!SSS... Š!D!SSS...

Rozhlížím se trochu kolem... a ejhle. Za mnou sedí dívka se stejnými šňůrkami. A o kus dál se nějaký ošpuntovaný mladík opírá o madlo. Trochu jsem znejistěl. Co když jsem omylem nastoupil do pravidelné linky do Hoštic a ocitl jsem se uprostřed experimentu, zkoumajícího vliv hudby na zvýšenou dojivost? Š!D!SSS... Š!D!SSS... Š!D!SSS...

Uklidnila mě až přítomnost několika neopentlených cestujících, jako jsem já. Naše dojivost je tedy v pořádku. Ale záhy přišel další šok. Autobus zabrzdil a mladík z vedlejšího sedadla vstal. Š!D!SSS... Š!D!................

Najednou je ve vozidle nějak pusto a nevlídno. Marně se rozhlížím po nějakém kulturním rozptýlení. Ale mám neuvěřitelné štěstí. Na další zastávce přistupuje mladá cestující, jejíž dojivost je zřejmě také nutno experimentálně přezkoumat. ŠŠ!D!T!.. ŠŠ!D!T!.. ŠŠ!D!T!.. ŠŠ!D!T!.. ŠŠ!D!T!.. ŠŠ!D!T!..