Paříž 2024

 Tak už to začíná. Letní olympijské hry v Paříži. Kvalifikace na tento velký svátek sportovců je náročná a má svá jasná pravidla. Ta sportovní. Potom ale existuje i kvalifikace zákulisní a kontroverzní. Tou letos protlačil Mezinárodní olympijský výbor i účast několika sportovců ze zemí, jejichž nahlížení na olympijské ideály je přinejmenším sporné. Možná, že i ostudné.

No dobře, asi do toho úplně nevidím. MOV se zřejmě snažil najít nějaký kompromis. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To se však, jak víme, velmi často nepodaří. V tomto případě se vlk nažral a koza (morální kredit sportovců) chcípla.

Letos poprvé se mi při sledování sportovních klání v Paříži bude stále do hlavy vkrádat myšlenka po smyslu novodobých olympijských her. Pokud se tím smyslem už nestal pouze byznys.

Olympijské hry jsou pro všechny aktivní sportovce, ale i pro nás sportovce-teoretiky, vzrušující zábavou. Obdivujeme přitom čestné a férové zápolení a porovnávání těch nejlepších schopností člověka. A ti nejlepší sportovci jsou pro nás vzorem nezměrného úsilí, odříkání a morálních zásad.

Ale olympijské hry mají ještě jeden, možná i důležitější význam. Soupeření sportovců na základě těch nejlepších lidských vlastností a morálky by mělo být vzorem pro politiky, státníky a byznysmeny. Tahle myšlenka se stává v současném světě čím dál významnější.

Možná i proto se sportovci budou stavět na start. Je jenom škoda, že ne úplně všichni.