Taková obyčejná odvaha

  Nesmírně si vážím a obdivuji obyčejné poctivé podnikatele. Nemají to lehké. Asi nejdůležitější vlastnost, především pro drobné podnikatele, je odvaha. Odvaha riskovat, odvaha inkasovat údery neúspěchů, odvaha čelit závisti a pomluvám, odvaha pracovat občas na úkor rodiny a osobních vztahů. Ale také odvaha čelit čím dál větší byrokratické šikaně a odvaha odevzdávat většinu vydělaných peněz ve formě "zákonem stanoveného výpalného", což jsou státem vymáhané daně, odvody, poplatky, pojištění a nesmyslné sankce.

Říká se, že tupý svalovec si svoji moc nejčastěji dokazuje na těch slabých a bezbranných. V případě státu a malých podnikatelů to u nás, zdá se, tak nějak funguje.

Ovšem těch facek, které dostali drobní podnikatelé a živnostníci během koronavirové krize, už je nějak moc. Nejvyšší státní úředníci, kteří to všechno řídili, zřejmě žijí v nějaké byrokratické bublině a vůbec netuší, jak to v běžném životě chodí. Jinak by si přece nejmenovaná ministryně nemohla myslet, že všichni drobní podnikatelé mají "finanční vatu" pro případ, že jim stát, byť i z pochopitelných důvodů, nečekaně podrazí nohy.

Sám jsem byl živnostníkem a dobře vím, že někteří fungují z měsíce na měsíc a často přemýšlí, zdali se svým podnikáním neskončí. A pokračují jenom proto, že je nesmírně baví a obohacuje pomáhat ostatním lidem s jejich problémy a potřebami.

A když bylo potřeba právě těm nejpostiženějším okamžitě pomoci, jiná nejmenovaná ministryně začala horečně vymýšlet různé programy s mnoha formuláři, doklady, potvrzeními, prohlášeními, papíry a razítky.

A pokud si někdo na něco stěžuje, státní úředník se podívá do tabulky, kterou od někoho dostal, a bezmezně jí zřejmě věří, byť skutečnost všude kolem je úplně jiná. Jak dokládá, běžnému člověku naprosto nepochopitelné, jednání nejmenované hejtmanky.

Přesto jsem optimista a vím, že většina postižených státní nemohoucností si nějak poradí a nakonec to zvládne. My už máme takovou povahu, postarat se nějak sami, když pomoc nikde žádná. Jako s těmi rouškami, které stát lidem sliboval a sliboval a sliboval...

Neměli bychom se však přece jenom zamyslet, zda si v příštích volbách nezkusit zvolit někoho, kdo bude mít alespoň představu, jaký je běžný život, a nezapomene na to s usednutím do vysoko postaveného křesla? Pokud se nám to totiž nepodaří, zbývá nám ještě druhá cesta.

Budeme muset za nějaký čas zase přejmenovat naši republiku. A možná, že se toho ještě téměř všichni dožijeme, až se naše překrásná země bude jmenovat Českofert.