Jak jsem dělal film - bez peněz
Když jsem se naučil dělat fotografie, rozhodl jsem se postoupit zase dál - naučit se natáčet filmy. A vrhnul jsem se hned do toho nejtěžšího, na hraný film. Tehdy byl nástup komerčního videa v plenkách, a to ještě zcela mimo naši zem a společenský systém. Zato už existoval amatérský filmový formát super 8mm. Nepatrné obrazové políčko, kam se muselo všechno vejít, velice omezené technické možnosti. Takže oproti profesionálnímu natáčení filmů to byla prakticky samá improvizace. A technika i materiál nebyly zadarmo.
Sponzorovat amatérský film tehdy ještě nikoho ani nenapadlo, takže mi bylo jasné, že sponzora budu mít pouze jednoho - sám sebe. A to nebyl majetný sponzor, který by mohl rozdávat. Proto mi bylo jasné, že musím najít nějaké podobné "blázny", jako jsem byl já, aby to všechno kolem natáčení se mnou dělali úplně zadarmo.
V životě je třeba mít alespoň občas velké štěstí. A to jsem tehdy měl. Na inzerát se mi přihlásilo několik pozdějších úžasných kamarádů. A mohli jsme začít. Vlastně ... ještě herci.
Prvního herce jsem objevil v malém amatérském divadle. S Jiřím Balcárkem jsem potom natočil většinu svých filmů. Jirka ale už tehdy neomylně směřoval k profesionální kariéře, takže herecké řemeslo už poměrně dobře ovládal. V divadle byl opravdu dobrý. Jenomže divadelní herectví s rozmáchlými patetickými gesty se ve filmu moc dobře využít nedá. Jirka dokázal sice zahrát cokoliv, jenomže jsem ho musel často v jeho projevu ze všech sil brzdit, aby to ve filmu vypadalo realisticky.
Navíc však film s jedním hercem, to by asi nebylo nic moc.. Tak zase inzerát. Dívek, ale i chlapců, krátce po základce, kteří toužili po herecké kariéře nebo si chtěli jenom něco zajímavého zkusit, se přihlásilo už o trochu víc. Ovšem ne všichni měli nějaké předpoklady. Filmové herectví je trochu specifické, zvláště pokud se jedná o neškolené amatéry. Musíte vybírat ty, kteří i když něco předvádějí, tak nehrají, ale jsou sami sebou, autentičtí a zajímaví. Někdy ovšem rozhoduje jenom typ člověka.
Tak to třeba bylo při pozdějším konkurzu na film Rozhraní. Předobraz pro tento film byl z pera Jiřího Ortena, snový a fantazijní příběh, včetně některých postav tak trochu "mimo realitu". Když na konkurzu rozrazil dveře Zbyněk, okamžitě jsem věděl - to je on, Petr. Podobné to bylo i s Hankou. Už když jsem jí zadával hereckou etudu, kterou nám měla předvést, věděl jsem, že to bude představitelka Sine. Tak trochu snové a neskutečné dívky.
Potom ale musíte z těch neherců dostat to, co potřebujete. A to není vždycky snadné. Třeba už zmiňovaná Hanka v Rozhraní. V jedné scéně Sine předvádí naprosto uvolněnou a lehkou taneční kreaci. Stále to nebylo ono. Hanka se nedokázala "rozletět" podle mých představ. Takže vymyslet zase nějakou improvizaci či nápad. No..., mohu?... Snad už je to promlčeno... Spravila to tenkrát až odšpuntovaná lahev vína.
Když už jsme u toho alkoholu... V Rozhraní je i pár scén kdesi na chatě. Takže pronajmout si malou chatu a odjet na dvoudenní natáčení s několika chlapci a dívkami ve věku kolem šestnácti let. Obcházel jsem tenkrát rodiče a rukoudáním sliboval něco, o čem jsem už tušil, že půjde tak trochu mimo mě. Nemýlil jsem se. Chlapci vzali ten výlet jako příležitost pro důkladné seznámení se s alkoholem, někteří možná první. Pár dívek to zase pochopilo jako příležitost k důkladnému seznámení se... A já jsem točil film. A už v mládí jsem začal šedivět...
V té době ještě nikdo netušil, co to je mobilní telefon a internet, a pevnou telefonní linku mělo doma jenom pár šťastlivců. Domluvit závaznou účast dvanácti lidí, kteří to všechno dělají jenom pro radost, na akci jako je dvoudenní natáčení někde na chatě, bylo tehdy malé hrdinství... A potom vám večer před ranním společným odjezdem u dveří zazvoní pošťák, aby vám předal telegram od hlavního představitele a nejdůležitějšího herce: ZRUS NATACENI. NOHA V SADRE.
Možná vás napadlo, že jako pan režisér u filmu jsem měl sám k "důkladnému seznamování se" ideální podmínky. Ale bylo to naopak. Kdysi jsem četl, že malíř, který maluje akt krásné dívky, musí po té dívce velmi silně toužit, ale nesmí se jí během malování ani dotknout. Asi aby přenesl do obrazu to erotické napětí. Tuhle zásadu jsem při natáčení vždycky dodržoval i přesto, že všechny dívky, které vystupují v mých filmech, se mi opravdu líbily. I proto jsem si je do svých filmů vybral.
A tuhle svoji zásadu jsem potom pouze jednou porušil. A to byl začátek konce mého amatérského filmování. Asi zasloužený trest, nebo co...